Malé městečko Volterra se 12 000 obyvateli leží v Toskánské vrchovině asi 50 km od pobřeží Tyrhénského moře. Město s výkvětem etruského, římského, středověkého a renesančního umění dominuje údolí Cecina v nadm. výšce 550 metrů. Volterra je známa výrobou a zpracováním alabastru, která zaměstnává téměř třetinu zdejšího obyvatelstva. Ve starověku patřila Volterra pod jménem Velathri mezi dvanáct svazových měst Etrurie, od 3. st. př. n. l. byla pod jménem Volterrae římským municipiem. Ve středověku se stala svobodným městem, r. 1361 se dostala pod nadvládu Florencie. Hlavním odvětvím řemeslné výroby bylo zpracování alabastru, které se datuje už do 8. st. Po městě je rozmístěno mnoho dílen na jeho zpracování a rovněž obchodů, kde je možno si výrobky z alabastru zakoupit. V dobách, kdy byl Řím ještě bezvýznamnou osadou, vzkvétala na území dnešního Toskánska civilizace Etrusků. Počátky etruské civilizace sahají do 9. až 8. st. př.n.l. V polovině 7. st. př.n.l. přichází písmo a Etrurie se po vzoru antického Řecka snaží o zakládání vlastních kolonií. Těmto ambicím učinila konec vojenská porážka v r. 474 př.n.l., kterou Etruskům uštědřili Řekové z Kum a Syrakus. Dějiny etruského panství se potom nadále odvíjejí ve znamení konfliktů s nově vznikající mocností na Tibeře - Římem. Ve 3. st. př.n.l etruská města postupně uzavírají spojenecké smlouvy s Římem, jejich aristokracie tam zvolna přesunuje svá sídla a v r. 90 př.n.l. se stávají všichni Etruskové římskými občany. Během dvou staletí asimilace jsou jazyk i dějiny Etrusků takřka zapomenuty. Za Etrusků se vůbec poprvé na italské půdě stavěly mohutné brány a prostory uzavřené klenbami či kopulemi. Také řada zvyklostí, např. způsob stolování, má zjevně etruský způsob. Etruským zvyklostem přesně odpovídá i založení samotného Říma: jak způsob vyměření města, tak i ona legendární brázda, jíž Romulus vyznačil jeho obvod. Významné etruské město, které leželo nejblíže Římu, se jmenovalo Veje. Kontrolovalo ústí Tibery a čile obchodovalo s řeckými koloniemi. Řím se Vejí zmocnil r. 396 př.n.l. Významná etruská sídla se rovněž nacházela na místech dnešních měst Orvieto a Bolsen.Pod strmou skalou, na které stojí centrum Orvieta, se zachovaly hrobky s bohatou výzdobou, které patřily k městu Volsinii. To bylo r. 264 př.n.l. dobyto Římany, opuštěno a znovu založeno na břehu Bolsenského jezera. V hornaté krajině poblíž Trasimenského jezera se nalézají další dvě města, jejichž výstavba navázala na etruské osídlení: Chiusi a Perugia, v níž dodnes stojí dvě brány z etruského opevnění. Mnoho etruských měst vzniklo kolem řeky Arno. Vůbec nejstarší je Arezzo, odkud pochází slavná bronzová soška Chiméry ze 4. st. př.n.l. Etruské základy má i starobylá Florencie. Těžba a zpracování železné rudy na ostrově Elba a následný obchod se surovinou i s výrobky ze železa byly příčinou rozkvětu pobřežního města Populonie, z něhož dnes známe části hradeb a rozlehlé pohřebiště s komorovými hrobkami. Skutečnou Mekkou milovníků etruských památek je Tarquinia, kterou podle legendy zmiňované Hérodotem založil Tarchon, bratr mýtického praotce Etrusků Tyrrhéna. Kolem dnešního města se rozkládá řada nekropolí proslulých hrobkami s nádhernými nástěnnými malbami.
Alabastr je symbolem Volterry. Ruční umělecké zpracování a staletá tradice jsou cítit z každého rohu starých volterrských uliček. Dokonce už staří Etruskové používali tento materiál pro výzdobu pohřebních uren. Na konci 18. st., kdy skončilo dlouhé období, kdy zpracování alabastru upadlo do zapomnění, zažila Volterra období nové renesance, kdy se opět svým uměním proslavila. Tajemství zpracování alabastru si řemeslníci předávali po generace a dodnes představují jeden z vrcholů italské umělecké tvorby. Střed města tvoří Piazza dei Priori se středověkými palác. Na západní straně náměstí stojí impozantní Palazzo dei Priori (1208 - 1254), dnes radnice. Na fasádě jsou renesanční erby Florentských radních a dvě plastiky lvů. Proti stojí Palazzo Pretorio ze 13. st., které má oblouková okna. Západně za radnicí stojí dóm, vysvěcený r. 1120 a rozšířený r. 1254 v pisánském románském stylu. Vnitřní prostor rozdělují monolitické sloupy ze 16. st. V interiéru se nachází mj. kazatelna s reliéfy ze 12. st. a freska Tři králové od Gozoliho. V jižním transeptu je Sejmutí z kříže z polychromovaného dřeva ze 13. st. Proti stojí baptisterium San Giovanni, osmiboká centrální stava z r. 1283. Jižně od dómu stojí nedaleko Arco Etrusco, městská brána v antických dobách s pilíři ze 3. - 4. st. př. n. l., na které jsou stále patrné mohutné kamenné bloky. Pamětní deska připomíná, že ve 2. sv. válce zachránili bránu před destrukcí. V Museo Etrusco Guarnacci se nachází bohaté etruské nálezy z města a okolí. Nejvýznamnějších je 600 uren z etruského období (6. - 1. st. př. n. l.), většina alabastrových se zkrácenou postavou mrtvého na víku. Jihovýchodně od něj se tyčí citadela (dnes věznice) postavená v renesančním stylu. Rocca Vecchia na východě je 14. st., Rocca Nuova na západě je z 15. st. Střední okrouhlá věž nového hradu se jmenuje Maschio - mužík, věž starého hradu Femmina - žena. Na západním úpatí pevnosti se rozkládá archeologický park. V r. 1926 zde odkryli zbytky akropole, kromě jiného také základy dvou chrámů ze 2. st. př. n. l. a cisternu. Podél městských hradeb lze dojít k římskému divadlu z 1. st. př. n. l. Vedle je velký závod na zpracování alabastru.