Prohlídka Florencie
Duomo Santa Maria del Fiore je neodmyslitelným symbolem města. Jeho stavba byla poněkud opožděným triumfem. Když signorie konečně r. 1296 zadala dílo architektu Arnolfovi di Cambio, konkurenční města Pisa, Lucca, Pistoia, Prato a Siena se už pyšnila vznosnými chrámy. Jméno Santa Marie dei Fiori je odvozeno od zlaté růže, kterou sem daroval v den vysvěcení stavby papež Eugenius IV. Dóm byl postaven na místě dřívějšího kostela Santa Reparata. Přestože stavba trvala několik desítek let, staveniště v podstatě obklopovalo původní kostel, nebyl narušen až do r. 1375 běžný provoz kostela. Již od počátku se na vedení stavby podílelo několik mistrů: Giotto, Andrea Pisano a Francesco Talenti. V r. 1375 byla Santa Reparata zbořena a pozměněn původní návrh stavby dómu. Honosná florentská katedrála byla dokončena až v r. 1368 - ale stále chyběla kopule. Soutěž na ni vyhrál Filippo Brunneleschi a vlastní stavba proběhla v l. 1420 - 1434. Předpokládaná výška kopule přes 100 metrů ovšem přinesla do té doby netušené problémy. Brunneleschi proto vyřešil konstrukci dvěma navzájem se podpírajícími plášti. Vnější plášť je silný 80 cm, ale vnitřní zdivo dosahuje tloušťky 4 metrů. Obě části jsou spojeny 24 vertikálními, síly přenášejícími zdmi, z nichž 8 je viditelných jako bílá mramorová žebra v červené střeśní krytině. Dvouplášťová kopule má hmotnost 250 000 tun. Kopule má rozměry 91 metrů na výšku a průměr 45 metrů. Po 463 schodech lze vystoupit do tzv. lucerny kopule, odkud se naskýtá jedinečný pohled na panoráma města. Při výstupu jsou rovněž pohledy dovnitř kostela a také na blízká malovaná okna, která jsou dílem Ghibertiho, Donatella, Paolo Uccella a Andrea del Sarto z 1. pol. 15. st. Práce na stavbě lucerny kopule byly započaty v r. 1445 a ukončeny pozlaceným kruhem v r. 1461. Lucerna byla navržena v podobě malého chrámu a tím bylo dosaženo celkové výšky 107 metrů. Kopule měla být podle původního Bruneleschiho návrhu bez maleb či dekorací, ale v l. 1572 - 79 byla vyzdobena freskami od Giorgio Vasari a Zucconi. V r. 1587 bylo zbořeno nedokončené průčelí katedrály realizované Arnolfem di Cambio. Po dalších téměř tři sta let byly vyhlašovány různé konkurzy, až nakonec byl v r. 1871 schválen projekt architekta Emilia de Fabris. Průčelí katedrály bylo dokončeno v l. 1875 - 1887 v novogotickém stylu. Aby se dodržel historický vzhled katedrály, byly použity stejné barvy mramoru: bílý z Carrary, zelený z Prata a růžový z Maremy. Štít nad středním vstupem zdobí Madona ve slávě, mezi bočními růžicemi a střední horní růžicí jsou vlysy Apoštolů a Marie. Východní stranu dómu tvoří tři polygonální apsidy, které vycházejí z křížení transeptu. Na severní straně je Mandlová brána obklopená vlysem Nanebevzetí Panny Marie od Nani di Banco ze zač. 15. st. Mozaika na tympanonu z r. 1490 od Domenica Ghirlandaio zobrazuje Zvěstování. Zdi katedrály a společně s nimi i baptisterium byly z vnější strany obloženy bílým kararským mramorem, členěným pásy zeleného mramoru. Florentský dóm je čtvrtou největší chrámovou stavbou křesťanského světa. zabírá plochu 8300 m2, hlavní loď je dlouhá 155 metrů (sv. Petr ve Vatikánu: 186 m) a 43 metrů široká, příčná loď má délku 90 metrů. Chrámové lodi jsou rozděleny sloupy držícími gotické oblouky, které tvoří klenbu. Podlaha je z více barevných mramorů (1526 - 1660). Na vnitřní výzdobě pracovalo ve 13. - 15. st. mnoho známých florentských umělců. V levé chrámové lodi jsou dva jezdecké monumenty. Velký jezdecký obraz, druhý po levé straně, ukazuje vítězného vojevůdce florentského žoldnéřského vojska Johna Hawkwooda. Je dílem Paola Uccella z r. 1436. Jezdecký obraz Nicola da Tolentiho vedle pochází od Andrey del Castagno, který ho vytvořil v r. 1456. Poslední freska od Domenica Michelina z r. 1465 představuje převedení Danteho Božské komedie na Florencii, která je představována katedrálou, jak vypadala v 15. st. Vpravo na začátku jižní lodi je na prvním medailonu vlevo od vstupu zobrazen Brunelleschi (dílo jednoho z jeho žáků). Malovaná skleněná okna a centrální rozetové okno na západní straně jsou ze 14. st. Rozetové okno představuje Nanebevzetí Panny Marie a bylo vytvořeno podle kreseb Lorenza Ghibertiho. Barevně glazované terakotové reliéfy nad vchody do obou sakristií jsou dílem Luky della Robbia z 15. st. Kopule má průměr na základně 50 metrů a je 91 metr vysoká. Zdobí ji fresky Posledního soudu od Vasariho z l. 1572 - 1574 a Zuccariho, který je v r. 1579 dokončil. Na dhlavním oltářem visí dřevěný krucifix od Benedetta da Maiano z konce 15. st. Pod hlavním oltářem je v kapli umístěna hrobka sv. Zanobiho, prvního florentského biskupa. Bronzové reliéfy zobrazují scény ze života svatého od Lorenzo Ghibertiho. Po stranách hlavního oltáře jsou terakotoví glazovaní andělé od Luccy della Robbia. V Nové sakristii se zachránil na velikonoční pondělí r. 1478 Lorenzo Magnifico před pochopy nepřátelské rodiny Pazziů - jeho bratr Guiliano byl zavražděn před hlavním oltářem. Schodiště vpravo od vchodu na jižní straně lodi vede k základům raně křesťanského kostela S. Reparata, odkrytého v r. 1966. Tento kostel ze 4. - 5. st. měl půdorys tří lodí, se sloupovím a jedním oltářním výklenkem. V době byzantských válek byl zcela zničen a znovu vystavěn v 7. a 9. st. V 11. - 12. st. byly vybudovány dvě zvonice. Jsou zde pozůstatky fresek, náhrobní desky některých prelátů a významných osobností a ukázky původní mozaikové a keramické dlažby. Zde byl také pohřben Filippo Brunelleschi. Chrámové muzeum je umístěno za oltářním chórem a jsou zde soustředěna díla nalezená v katedrále, zvonici a baptisteriu. Nad vstupem je poprsí Cosima I. od Bandiniho. Dále jsou zde pozůstatky antické fasády kostela a křestní kaple. V přízemí jsou vystaveny sochy, knihy, relikviáře, miniaturní zpěvníky. Jsou zde také sochy ze zvonice, původní obkladové cihly Giottovy zvonice. V chrámovém muzeu je dnes také umístěna Michelangelova Pieta.
Campanilla byla podle Giottových návrhů vystavěna v l. 1334 - 1359. Je považována za nejkrásnější zvonici v Itálii. Byla obložena bílým, červeným a zeleným mramorem, v dolní části je 54 reliéfů z dílny Andrea Pisana a Luca della Robbia podle Giottových návrhů. Ve výklencích jsou kopie původních Donatellových soch a také dalších umělců, které jsou dnes umístěny v Muzeu Dómu, stejně jako originály 54 reliéfů. Na zvonici vede 414 schodů, které stoupají až k balustrádě ploché střechy. Zvonice je vysoká 84 metrů. Vnitřní výzdoba představuje v dolní části Život člověka, tvořivost a lidské umění, v horní části Planety, Přednosti, Svobodné umění a Svátosti.
Battisterio S. Giovanni působí vedle florentského Dómu velice skromně a subtilně. Stavba vznikla již ve 4. - 5. st. v blízkosti severní brány románské Florencie. Dnešní podobu dostalo baptisterium v 9. - 12. st. V r. 1128 byla stavba doplněna stanovou střechou a v r. 1150 přibyla osmihranná sloupová lucerna. Baptisterium bylo postaveno v románském slohu, ale nese mnoho prvků renesance: pilíře, hlavice, trojúhelníkové podstavce, typické pro architektonický styl Florencie, která vždy přejímala stavební prvky antiky. Baptisterium bylo v l. 1059 - 1128 katedrálou Florencie. Krásné jsou bronzové dveře v portálech - nejslavnější je tzv. Rajská brána, obrácená na východ k Dómu. Dveře vznikly v dílně Ghibertiho v l. 1426 - 1452. 10 polí je vyzdobeno starozákonními výjevy, zpracovanými jako reliéfy s plně plastickými částmi. Deset polí představuje: první sloupec shora: Stvoření Adama a Evy, Dědičný hřích, Vyhnání z ráje; Obětování Noe, Opilství Noe; Zrození Izáka, Prodej prvorozenství, Izák na lovu, Izákova zrada; Mojžíš přijímá desky se zákonem na Sinaji; Boje proti Filištínským, Zabití Goliáše. Druhý sloupec shora: Práce na poli, Oběť Kaina a Ábela, Zabití Ábela, Napomenutí Kaina od Boha; Zjevení andělů Abrahámovi, Izákovo obětování; Josef zaprodán mecenášům, Nalezení zlatého šálku ve vaku, Josefovo představení bratrům; Izraelský lid v Jordánu, Dobytí Jericha; Šalamoun přijímá královnu ze Sáby. Při povodni v r. 1966 byly některé díly odplaveny a nahrazeny kopiemi. Originály se nacházejí v Muzeu katedrály. Po povodni byly dveře kompletně restaurovány a pozlaceny. Od Ghibertiho jsou i severní dveře z l. 1403 - 1424. Ghiberti na nich začal pracovat ve svých 25 letech. Jsou vyzdobené 28 poli s Dějinami Nového zákona - život Ježíše, dolních osm polí představuje Evangelisty a Doktory církve. Nedaleko severních dveří stojí sloup Sv. Zanobiho z r. 1384 a představuje legendu o mrtvém stromu, který opět oživl, když byly v r. 429 přemístěny tělesné ostatky svatého z kostela San Lorenzo do kostela Santa Reparata. Nejstarší jižní brána je vyzdobena osmi obrazy v dolní části představujícími duchovní a světské ctnosti od Andrea Pisana v l. 1330 - 1336. V horní části je zobrazen na 20 panelech život sv. Jana Křtitele. Interiér vyzařuje harmonii a monumentalitu díky mramorem obloženým zdem a dvěma druhům žulových sloupů a pilířů s korintskými hlavicemi. Interiér je vyzdoben mozaikami v kopuli ze 13. st. od benátských mistrů v byzantském stylu a krásnou mramorovou podlahou ze 12. st. Jsou rozděleny do osmi sekcí. Je na nich zobrazen Poslední soud, Geneze, Sbory andělů, Život Josefa, Život Panny Marie a Ježíše, Život sv. Jana Křtitele. Vpravo v malé apsidě je hrobka protipapeže Jana XXIII., která je dílem Donatella z r. 1427. Dále jsou zde dva románské sarkofágy a Sarkofág biskupa Ranieri.
