Toskánsko - Volterra a San Gimignano
Malé městečko Volterra se 12 000 obyvateli leží v Toskánské vrchovině asi 50 km od pobřeží Tyrhénského moře. Město s výkvětem etruského, římského, středověkého a renesančního umění dominuje údolí Cecina v nadm. výšce 550 metrů. Volterra je známa výrobou a zpracováním alabastru, která zaměstnává téměř třetinu zdejšího obyvatelstva. Ve starověku patřila Volterra pod jménem Velathri mezi dvanáct svazových měst Etrurie, od 3. st. př. n. l. byla pod jménem Volterrae římským municipiem. Ve středověku se stala svobodným městem, r. 1361 se dostala pod nadvládu Florencie. Hlavním odvětvím řemeslné výroby bylo zpracování alabastru, které se datuje už do 8. st. Po městě je rozmístěno mnoho dílen na jeho zpracování a rovněž obchodů, kde je možno si výrobky z alabastru zakoupit. V dobách, kdy byl Řím ještě bezvýznamnou osadou, vzkvétala na území dnešního Toskánska civilizace Etrusků. Počátky etruské civilizace sahají do 9. až 8. st. př.n.l. V polovině 7. st. př.n.l. přichází písmo a Etrurie se po vzoru antického Řecka snaží o zakládání vlastních kolonií. Těmto ambicím učinila konec vojenská porážka v r. 474 př.n.l., kterou Etruskům uštědřili Řekové z Kum a Syrakus. Dějiny etruského panství se potom nadále odvíjejí ve znamení konfliktů s nově vznikající mocností na Tibeře - Římem. Ve 3. st. př.n.l etruská města postupně uzavírají spojenecké smlouvy s Římem, jejich aristokracie tam zvolna přesunuje svá sídla a v r. 90 př.n.l. se stávají všichni Etruskové římskými občany. Během dvou staletí asimilace jsou jazyk i dějiny Etrusků takřka zapomenuty. Za Etrusků se vůbec poprvé na italské půdě stavěly mohutné brány a prostory uzavřené klenbami či kopulemi. Také řada zvyklostí, např. způsob stolování, má zjevně etruský způsob. Etruským zvyklostem přesně odpovídá i založení samotného Říma: jak způsob vyměření města, tak i ona legendární brázda, jíž Romulus vyznačil jeho obvod. Významné etruské město, které leželo nejblíže Římu, se jmenovalo Veje. Kontrolovalo ústí Tibery a čile obchodovalo s řeckými koloniemi. Řím se Vejí zmocnil r. 396 př.n.l. Významná etruská sídla se rovněž nacházela na místech dnešních měst Orvieto a Bolsen. Pod strmou skalou, na které stojí centrum Orvieta, se zachovaly hrobky s bohatou výzdobou, které patřily k městu Volsinii. To bylo r. 264 př.n.l. dobyto Římany, opuštěno a znovu založeno na břehu Bolsenského jezera. V hornaté krajině poblíž Trasimenského jezera se nalézají další dvě města, jejichž výstavba navázala na etruské osídlení: Chiusi a Perugia, v níž dodnes stojí dvě brány z etruského opevnění. Mnoho etruských měst vzniklo kolem řeky Arno. Vůbec nejstarší je Arezzo, odkud pochází slavná bronzová soška Chiméry ze 4. st. př.n.l. Etruské základy má i starobylá Florencie. Těžba a zpracování železné rudy na ostrově Elba a následný obchod se surovinou i s výrobky ze železa byly příčinou rozkvětu pobřežního města Populonie, z něhož dnes známe části hradeb a rozlehlé pohřebiště s komorovými hrobkami. Skutečnou Mekkou milovníků etruských památek je Tarquinia, kterou podle legendy zmiňované Hérodotem založil Tarchon, bratr mýtického praotce Etrusků Tyrrhéna. Kolem dnešního města se rozkládá řada nekropolí proslulých hrobkami s nádhernými nástěnnými malbami.
Prohlídka Volterry...
Městečko San Gimignano se 7500 obyvateli leží na návrší asi 35 km severozápadně od Sieny. San Gimignano je jedním z nejzajímavějších míst Toskánska, jeho hradby a historické rodové věže dokreslují malebný obraz středověkého města. O původu města San Gimignano se ví jen velmi málo. K založení města se váže postava biskupa z Modeny, který žil ve 4. st. V polovině 12. st. se stalo svobodným městem a jeho prosperita nepřetržitě pokračovala po dalších 200 let. San Gimignano bylo ve 13. a 14. st. nezávislé město, v r. 1353 se dostalo pod nadvládu Florencie. Až do tohoto období byla historie městečka určována boji mezi rodem Ardinghelli patřícím ke guelfům a ghibelinským rodem Salvucci. Rivalita mezi nimi vedla ke stavbě tzv. rodových věží (celkem jich bylo 70), na konci 16. st. byl jejich počet snížen na 25 a do dneška 13 z nich dokresluje charakteristickou siluetu opevněného městečka. V této době bylo San Gimignano často ve válkách s městy Pisa, Siena, Pistoia, Arezzo a Volterra. Středověké věže byly stavěny v mnoha italských městech významnými rodinami během bojů mezi Ghibeliny a Guelfy. Ze začátku byly věže v San Gimignanu stavěny v libovolné výšce, podle toho, jak byla rodina bohatá a mocná.
Do středověkého města se vstupuje branou San Giovanni z přelomu 13. a 14. st. Ve středu městečka se rozkládá náměstí Piazza della Cisterna s fontánou, obklopené rodovými věžemi. Jméno náměstí je odvozeno od cisterny, která stávala v jeho středu až do 13. st. Domy kolem náměstí jsou ze 13. a 14. st., některé z nich mají rodové věže. S tímto náměstím sousedí Piazza del Duomo s Palazzo del Popolo, postaveným v l. 1288 - 1323. Někdy se mu také říká Magistrátní palác. Má nejvyšší věž ve městě, 54 metry vysokou Torre Grossa. Nyní je palác využíván jako radnice. Rovněž zde sídlí městské muzeum a na Torre Grosse lze vystoupit po 200 schodech. Z věže je krásný výhled na celé historické jádro.
Dóm Panny Marie je trojlodní románská stavba z 12. st. V r. 1456 jej stavitel Giuliano da Maiano rozšířil o příčnou loď a boční kaple na půdorys latinského kříže. Průčelí nebylo nikdy obloženo. Na vnitřní straně průčelí jsou fresky zobrazující umučení sv. Šebestiána a dvě dřevěné sochy Panny Marie a Zvěstujícího anděla (kolem r. 1421). V pravé boční lodi je monumentální cyklus fresek ze 14. st. od Barny da Siena, zobrazující ve třech řadách scény z Nového zákona. V jižní lodi je série fresek z l. 1335 - 1340 představující výjevy ze života Krista. Na konci jižní lodi je kaple Santa Fina zasvěcená místní světici Serafinu di Ciardi, který zemřel ve věku 15 let v r. 1254. V den, kdy zemřela, se ve městě rozezněly všechny zvony a její postel se pokryla květinami. Kapli zdobí fresky od Domenica Ghirlandaio s motivy ze života svaté.
Proti dómu stojí Palazzo del Podesta ze 13. a 14. st. Jeho Torre dell´Orologio, vysoká 51 metrů, určovala výšku, kterou před výstavbou Palazzo Popolo věže na soukromých stavbách nesměly překročit. Nedaleko od dómu a městských hradeb je zpola rozpadlý hrad (Rocca), z něhož je pěkný výhled na městské věže a okolí. Je příjemným odpočinkovým místem.
