Prohlídka Florencie
Piazza della Signoria je nejkrásnějším náměstím ve Florencii, ale sotva se mu najde konkurent v celé Itálii. Na tomto náměstí se dříve soustřeďoval život města. Dnešní podoba náměstí je z r. 1386. Jižní stranu uzavírá Loggia della Signoria a galerie Uffizzi, severní stranu palác Uguccione, postavený v l. 1549 - 1559. Na levé, východní straně, stojí palác Obchodního soudu, na jehož průčelí jsou znaky 21 florentských cechů. Budovy na západní straně, obchody a kavárny, jsou z konce 19. st. Bronzová jezdecká socha Cosima I. pochází z Giambolgnovy dílny a je z r. 1594. Basreliéfy oslavují prvního toskánského velkovévodu. Před Neptunovou kašnou je do dlažby zapuštěna deska s letopočtem 1498. Právě na tomto místě byl onoho roku na příkaz borgiovského papeže Alexandra VI. upálen se svými dvěma přívrženci dominikánský mnich Savonarola - za kritiku zhýralého života šlechty světské i církevní. Neptunova fontána z l. 1563 - 1575 zdobí severozápadní roh Palazzo Vecchio. Fontána představuje mořského boha na voze taženém mořskými koňmi. Mramorové sochy na tomto náměstí jsou jen kopiemi: Michelangelův David, Bacio Bandinelli vytvořil sousoší Hercules a Caco. Bronzovou plastiku znázorňující Juditu a Holoferna odlili podle Donatella. Na levé straně u schodiště stojí florentský lev od Donatella.
Loggia della Signoria (nebo také Loggia dei Lanzi - na památku žoldnéřských strážců velkovévody Cosima I.) byla předlohou Ludvíku I., bavorskému králi, který ji použil jako vzor pro mnichovskou "Halu vojevůdců". Loggie byla vystavěna v l. 1376 - 1382 jako místo pro audience a slavnostní příležitosti. Loggii nechala vystavět Florentská Signoria. Její plány pravděpodobně vytvořil Andrea Orcagno. Svými třemi vznosnými oblouky se tato Loggia řadí k nejkrásnějším ukázkám florentské gotiky. Nad pilíři jsou alegorie Ctností od Agnolo Gaddiho z l. 1384 - 1389. Po stranách schodů jsou dva lvi. Z příkazu Cosima I. zde byla umístěna dvě sousoší: vlevo bronzová socha Persea od Celliniho (1545 - 1554), vpravo mramorová plastika Únos Sabinek od Giambologna (1583). Sochy zde byly vztyčeny jako jakási odpověď na postavení sochy Davida před Pallazzo Vecchio, který sem byl umístěn po vyhnání Medicejských a symbolizoval tak vítězství slabého lidu nad mocným vládnoucím rodem. Sousoší v Loggii naopak odrážejí triumf moci Medicejských nad demokracií. Stojí zde socha Herkules a Kentaurus od Giambologna (1599), Únos sabinské ženy (1583). Na zadní stěně je umístěno šest ženských postav z římské doby. Na pravé stěně je latinský nápis z r. 1750 o zrušení florentského kalendáře. Na střeše Loggie byla v r. 1583 zřízena visutá zahrada. Dnes je zde kavárna s překrásným výhledem na město.
Pallazzo Vecchio postavil v l. 1298 - 1314 v gotickém stylu Arnolfo di Cambio původně jako městskou radnici - sídlo Signorie - odpovídající slávě středověké Florencie. Palazzo Vecchio byl politickým centrem a symbolem města Florencie. V r. 1310 byla dostavěna věž s hodinami vysoká 94 metrů. Pro tento gotický styl je naprosto typická absence dveří a oken v dolních patrech budovy. V 16. st. si z budovy vytvořil své sídlo Cosimo I. a nechal interiéry přestavět ve velkolepém stylu velkovévodského dvora. Práce prováděl hlavně Giorgio Vasari. Od té doby, co se Cosimo I. přestěhoval do Palazzo Pitti a přenechal původní palác svému synovi Francescovi I. a jeho ženě Janě Rakouské, začalo se paláci říkat Palazzo Vecchio místo Palazzo della Signoria. V l. 1865 - 1871 zde sídlil Národní Parlament a dnes je zde sídlo Městské rady. Na výzdobě a pozdějších úpravách se mj. podíleli Michelozzo, Verrocchio, Vasari a Michelangelo. Fresky na fasádě pod oblouky ochozu představují devět městských znaků. Modrý medailon nad portálem nese monogram Krista lemovaný lvy. Nápis "Rex regum et Dominus dominantum" je z doby Cosima I. z r. 1551. Renesanční interiéry ostře kontrastují s gotickými exteriéry. Nádvoří s vysokým portikem bylo celkově přestavěno v 15. st. Michelozzem a bylo vyzdobeno v následujícím století Vasarim. Uprostřed stojí krásná fontána s porfyrovým bazénem. V interiéru je Michelozzův ochoz se sloupy se zlatými štuky a freskami od Vasariho. Široké schodiště je rovněž od Vasariho a vede k Salon dei Cinquecento a pracovně Francesca I., navržené Vasarim. V Sala di Leone X. je současné sídlo starosty města a městských radních. V Sala di Clemente VII. je slavná freska Assedio di Firenze (Obléhání Florencie). Salone dei Cinquecento byl vytvořen pro Hlavní shromáždění lidu po druhém vyhnání rodiny Medici z Florencie. Je dílem Cronaca, výzdoba proběhla pod vedením Vasariho. Stropní a nástěnné malby představují Vjezd Velkovévody Cosima I. do Florencie a Výjevy z dobytí Pisy a Sieny. Na pravé straně je mramorové sousoší od Michelangela Pokoření brutální síly Geniem. V Liliovém sále se nachází mistrovské dílo Donatella Judita. Několik staletí byla umístěna na Piazza della Signoria. Po pečlivé restauraci, která trvala dva roky, byla přemístěna do Liliového sálu v Palazzo Vecchio.
Galleria degli Uffizzi je neobvyklou galerií se čtyřsetletou historií. V r. 1559 uskutečnil Cosimo I. svůj dávný sen řídit a ovládat florentský stát z jediného místa. Pověřil Vasariho stavbou Uffizzií (kanceláří, úřadů). R. 1581 byla stavba vedená Buontalentim dokončena. Vnitřní, kolonádami obklopený dvůr, je otevřen na Piazza della Signoria, směrem k Arnu je uzavřen portikem. Dispozice paláce byla na svou dobu převratná - všechna ministerstva, soudy a archívy byly umístěny odděleně. V budově byla dokonce i mincovna, v níž byly raženy slavné středověké zlaté florény. V loggii v 1. patře dal vévoda vystavovat malířská díla. Pro nejcennější díla Buontalenti postavil samostatnou tribunu - jedno z prvních míst, koncipovaných přímo jako muzeum. V dalších obdobích byly sbírky velkovévodů značně rozšířeny; přispěly k tomu sňatky mezi panovnickými rody, dary a sběratelská vášeň, v neposlední řadě také rušení kostelů a klášterů v 18. a 19. st. Základy velkolepé sbírky Cabinetto dei Disegni a delle Stampe položil kardinál Leopold Medicejský, který nashromáždil na 104 000 kreseb a tisků. Než r. 1743 zemřela poslední z rodu Medici, Anna Maria Ludovica, odkázala nesmírné umělecké poklady rodu městu Florencii - s tím, že navždy zůstanou městu a budou přístupny veřejnosti. Florencie tímto odkazem získala jednu z největších uměleckých sbírek světa. Musela být rozdělena mezi několik muzeí města. Uffizzie nabízejí na 8000 m2 na 1500 uměleckých děl, obrazů, soch a gobelínů - rozdělených do 39 sálů. Přibližně stejné množství děl je v depozitáři. V r. 1991 byla otevřena tzv. "Grande Uffizzi" v prostorách státního archivu. V sálech Uffizzi jsou díla Botticelliho - Jaro, Zrození Venuše, Madona ve slávě, Pallas a Kentaur; Bitva u San Romano od Uccella; Leonardovo Zvěstování a Klanění králů; následují díla vlámských, francouzských a německých mistrů. Dále je zde několik děl slavných mistrů: od Michelangela známé Tondo Doni z r. 1503 zobrazující svatou rodinu, Raffaelovy Madony, Tizianova Venuše Urbinská a Flora, Léda a labuť od Tintoretta, Caravaggiův Mladý Bacchus. V Corriodoio Vasariano, který jako součást Ponte Vecchio spojuje Uffizzie s palácem Pitti, je největší sbírka autoportrétů.
