Toskánsko - Florencie
Kostel San Lorenzo se stal místem posledního odpočinku Medicejských. K poslední přeměně tohoto kostela v jakési velké mauzoleum došlo za Cosimova vnuka, papeže Lea X., pro kterého Michelangelo vytvořil Novou sakristii. Nová sakristie se jí říká proto, že je symetricky položena proti Staré sakristii. Nová sakristie je v podstatě jakousi pohřební kaplí, navrženou pro rodinu Medici. Michelangelo zde vytvořil dvě nejslavnější hrobky představitelů rodu Medici v l. 1526 - 1533. Původně měla být vytvořena čtyři mauzolea, ale dokončena byla jen dvě. Na pravé straně je hrob Giuliana. Giuliano, vévoda z Nemours byl synem Lorenza Nádherného, který zemřel v r. 1516 ve věku 35 let. Je zobrazen jako římský císař, u jehož nohou jsou alegorické postavy Dne (nedokončená) a Noci. Proti je hrob Lorenza, vévody Urbinského, vnuk Lorenza Magnifica a otec Kateřiny Medicejské, který zemřel v r. 1519 ve věku 27 let. Je zobrazen v meditaci a u jeho nohou jsou další dvě slavné sochy: Soumrak a Svítání. Zde jsou také náhrobní desky Lorenza Magnifica a jeho bratra Giuliana. Jediné dílo, které Michelangelo vytvořil přímo pro hrobku Lorenza Nádherného, je Madona s dítětem. Sebeuctívání rodu Medicejských vyvrcholilo začátkem 17. st. stavbou knížecí kaple - Cappelle Medicee - Cappella dei Principi, jejíž vnitřek je celý obložen polodrahokamy. Kaple byla navržena v době života Cosima I., ale dokončena byla až v 17. st. za jeho mladšího syna Ferdinanda I. V nízké dvoraně jsou hrobky Cosima I. Staršího, hrobka Donatella, rodiny Lorena a další hrobky velkovévodů. Odtud se vstoupí do Capella dei Principi, navržené Nigettim a dokončené v 18. st. Nad podezdívkou je 16 erbů velkovévodských toskánských měst a šest sarkofágů velkovévodů Cosima III., Francesca I., Cosima I., Ferdinanda I., Cosima II. a Ferdinanda II. za oltářem jsou dvě malé místnosti s relikviemi, které představují také vzácné muslimské práce z 10. st. z kamenných krystalů, které byly kdysi součástí sbírky Lorenza Nádherného. Kámen na pravé straně proti schodům vedoucím do Medicejské kaple je hrobem poslední představitelky rodu Anny Marie Ludovicy. Kostel San Lorenzo celý připomíná rodinu Medicejských. Kostel stojí vedle Palazzo Medici-Riccardi, byl farním kostelem rodiny (několik členů rodiny neslo jméno Lorenzo) a byl také po tři staletí jejich pohřebištěm. Je to také nejstarší kostel ve Florencii. Giovanni di Bicci, zakladatel rodu, pověřil v r. 1420 Beunelleschiho přestavbou raně křesťanského kostela, který byl zasvěcen sv. Lorenzovi už v r. 393. Bruneleschi přestavěl původní gotický interiér kostela do stylu florentské renesance. Brunelleschi nejprve dokončil Starou sakristii (1426). Stavbu dokončil Giovanniho syn Cosimo Starší v r. 1446. Průčelí kostela zůstalo bez mramorového obložení, které navrhl Michelangelo a nebylo nikdy uskutečněno. Interiér je rozdělen do tří lodí, oddělených sloupy nesoucími oblouky. Strop lodě je vyzdoben zlacenými panely nesoucími erb rodiny Medici. Uvnitř jsou dvě bronzové kazatelny od Donatella. na obou jsou zobrazeny výjevy ze života Krista. V Kapli Martelli je malba Zvěstování od Filippo Lippi z r. 1440. Stará sakristie byla jako první přestavěna v kostele San Lorenzo. Architektonický projekt je dílem Brunelleschiho a výzdoba Donatella. Jeho dílem jsou i bronzové dveře se 40 figurami mučedníků a apoštolů. Uprostřed místnosti stojí mramorový sarkofág, ve kterém jsou pohřbeni Giovanni di Bicci a jeho žena Piccarda Bueni. Hrobka je dílem Verrocchia z r. 1472. Po levé straně kostela je krásná křížová chodba s dvojitou sloupovou síní. Obojí je dílem Brunelleschiho.
Kostel Orsanmichele spíše než kostel připomíná středověký palác. Poté, co vyhořela původní kaple San Michele in Orto, přinutila Signorie v r. 1336 florentské cechy k výstavbě nového kostela. Prostorná sloupová síň sloužila kromě bohoslužeb také jako tržiště, v horních patrech byly sýpky na obilí. V pol. 14. st. byly arkády v přízemí uzavřeny trojdílnými okny. Trh s obilím v přízemí byl zrušen v r. 1361, ale obě horní patra sloužila jako sýpky ještě v 16. st. Dnes slouží obě horní patra jako výstavní prostory. V r. 1347 byl zhotoven gotický tabernákl kolem obrazu Madony od malíře Bernarda Daddiho. Ve 14 výklencích na vnější straně byly umístěny plastiky svatých patronů jednotlivých cechů. Slavná Donatellova socha sv. Jiří, patrona zbrojířského cechu, byla z mramoru. Nyní její místo zaujímá bronzová kopie, originál je uložen v muzeu Bargello. Na straně do Via de Calzaiuoli jsou zleva doprava: bronzová socha sv. Jana Křtitele z r. 1416 od Lorenza Ghibertiho pro obchodníky se suknem, vedle je bronzové sousoší od Verrocchia z r. 1484 zobrazující sv. Tomáše (chybí) pro obchodnický cech a bronzová postava sv. Lukáše od Giovanni da Bologna z r. 1562 pro cech právníků a notářů. Na straně do Via Orsanmichele byl mramorový sv. Petr (chybí) od Donatella z r. 1413 pro cech řezníků, sv. Filip (chybí) z r. 1410 pro cech ševců, skupina čtyř svatých od Nanni di Banco z r. 1408 pro mistry kameníky a řezbáře a kopie sv. Jiří od Donatella (originál v Bargellu) z r. 1416 pro cech zbrojířů. Na straně do Via dell´Arte della Lana jsou bronzové sochy sv. Matyáše a sv. Štěpána od Ghibertiho, první z r. 1422 pro cech penězoměnců, druhá z r. 1426 pro cech obchodníků s vlnou, sv. Eligius (chybí) z r. 1416 od Nanni di Banco pro cech kovářů. Na straně do Via dei Lamberti jsou sv. Marek od Donatella z l. 1411 - 1413, mramorový sv. Jakub (chybí), Madonna s dítětem pro cech lékárníků a bronzová figura sv. Jana Křtitele z r. 1515 od Baccio da Montelupo pro cech obchodníků s hedvábím.
Mercato Nuovo - elegantní loggii nechal v 16. st. postavit Cosimo I. Sloužila obchodníkům a řemeslníkům v období středověku. Na straně obrácené k Arnu stojí fontána Porcellino ze začátku 17. st., vytvořená podle klasické mramorové sochy v Uffizi.
Piazza della Republica bývalo kdysi v dobách antického Říma fórem starých Římanů. Ve středověku zde bylo rozsáhlé tržiště s přilehlým ghettem, dnes je zde centrum obchodní čtvrti, obklopené kavárnami. Dnešní podobu piemontském stylu získala tato místa zbouráním středu Florencie v r. 1887. V místě, kde byly antické věže a domy, historické židovské ghetto, kostely krámy a trhové stánky, se zrodily paláce, kavárny a velký oblouk směrem na via Strozzi, věnovaný Vittoriu Emanuelovi II.
